Malé děti jsou jako houba, nasávají to, co je kolem nich. Když mají kolem sebe angličtinu, nasávají angličtinu. 

Jak se vlastně děti učí cizímu jazyku?

Když děti vystavíte cizímu jazyku, osvojí si ho přirozeně, stejně jako se naučí jíst příborem, když právě nemají po ruce lžíci. Učí se druhému jazyku zároveň se svým mateřským jazykem a nijak to neřeší. Nevadí jim, že něčemu nerozumějí. Papouškují a napodobují to, co vidí a slyší, neomrzí je říkat jednu (pro nás dospělé nesmyslnou) říkanku pořád dokola, vystačí si s málem, ale to "málo" obvykle velmi kreativně využívají a rozvíjejí. A pořád dál nasávají další slova a výrazy - pokud jim k tomu dáte příležitost.

Fáze osvojování si angličtiny. Řada rodičů má představu, že když má dítě angličtinu ve školce nebo v první či třetí třídě, za rok bude hovořit v plynulých větách. Pokrok v "nasávání jazyka" je velmi individuální. Některé děti mají delší dobu tzv. tiché období (silent period), kdy rozumí, ale nic neprodukují. Vytvářejí si něco jako "zásobní sklad", který otevřou, až k tomu situace dozraje, až dostanou vhodný podnět. Dítě by nemělo být porovnáváno se starším sourozencem nebo dítětem od sousedů. Je dobré navozovat reálné situace, vytvářet situace pro použití anglických výrazů, které mají uloženy v paměti. Dítě potřebuje povzbuzení i ve chvíli, kdy se zdá, že mu to vůbec nejde.Vybudování dobrého vztahu k cizímu jazyku v rané fázi vývoje dětí je mnohem důležitější než počet slovíček, frází a básniček, které se dítě naučí a zapamatuje. Nejdůležitější je, aby se dítě nebálo jazyka a situací, v nichž nerozumí, a také aby se nebálo používat i primitivní jazykové prostředky ke komunikaci. Možnosti používání cizího jazyka ve školce a ve škole jsou časově omezené, rodiče tráví s dětmi mnohem více času než učitelé, a mají tedy na rozvoj jazykových dovedností malých dětí mnohonásobně silnější vliv než sebelepší učitelka. Neměli by ho promarnit a měli by s učitelkami a učiteli spolupracovat.